Vizuální teror
Ať už si o současné vládnoucí reprezentaci myslíme cokoliv, na jednom jejím signifikantním problému se shodnou politologové, ekonomové i žurnalisté: svou politiku neumí prodat. Obecně se přijímá nutnost inovovat a reformovat zákony a pravidla řídící věci veřejné, od důchodové reformy po zdravotnictví. A přestože mnozí odborníci považují 
učiněné kroky za oprávněné, nebo alespoň částečně přínosné, nemění to nic na faktu, že informační doba si nežádá kvalitu produktu samého a stále více jeho úspěšnost závisí na akcidentech a vlastnostech, které jsou mu připisovány. Už průkopník reklamní politiky, JFK, si byl vědom síly veřejného povědomí o své osobě, jež zdárně přiživoval neobvykle častým (na tehdější dobu) televizním vystupováním, manželstvím s módní ikonou a údajným vztahem s Marylin Monroe, ikonou popkulturní. Jistě je pravda, že Kennedy nebyl hloupý člověk ani politik, který by se neoprávněné díky reklamě dostal na vrcholné státnické pozice, nicméně od šedesátých let mnoho vody proteklo a zkostnatělé pojmy konzervativismu nebo liberalismu jsou decimovány aurou fundovaně vytvářenou okolo veřejně činných mužů a žen, program a přesvědčení vzaly za své.
Vrcholným politkem dnes nemůže být nikdo bez špetky zajímavého příběhu nebo přitažlivého zjevu a osobnosti. Inteligentní, ale průměrný (rozuměj obyčejný) předseda není vhodným artefaktem k propagaci. Petra Paroubková si svého času myslela, že "sexy mozek" může fungovat stejně atraktivně jako vyrýsovaný politik-sportovec v obleku Huga Bosse či příběh selfmademana, povstavšího z popela po vzoru bájného Fénixe. Nikoliv. Barack Obama nepřevyšoval svého protikandidáta dosaženým vzděláním, akademickou a publikační činností, ale obrazem sebe sama jako americké demokracie v praxi, svou elegantní rodinou a vtipnými (a řádně vlastenecky procítěnými) projevy. A dnes většinu světa nezajímá, kolik Obama nalil do ekonomického rozvoje a jak prosazoval zdravotnickou reformu, ale zda měla jeho manželka lodičky červené a nebo, bože chraň, nepřišla na ples naostro.
V tuzemsku, přestože okázale vidlácky, se podobnému pojetí veřejného prostoru snažíme přiblížit. Přímá prezidentská volba kontury jasně naznačila: Václav Moravec se úpěnlivě snažil nastolit při přímých přenosech otázky související se skutečnými pravomocemi prezidenta, od diplomacie po obsazení Ústavního soudu. Debaty se ale bryskně stočily na témata přízemnější a prezentující kandidáty ve světle rad jejich mediálních poradců. Velkým Schwarzenbergovým def
icitem se například projevila jeho špatná artikulace, která sice nemá faktický vliv na obsah řečeného, ale je chybou formy a tedy mediálního obrazu. Zeman naopak přilákal mnohé mladé nerozhodnuté sázkou na svou dceru, "sexy školačku", jež sice nic kloudného nevyslovila, ale vzhledem odsunula svou mentální pubertu do sféry nezájmu.
Nicméně, pokud přemýšlíme o budoucnosti a volbách prezidenta či vlády za deset patnáct let, situace bude jiná. Reklama bude hlavním nástrojem voleb a masmédia prostorem, ve kterém se bude rozhodovat. Již v lednových volbách bylo zřejmé, že mladá generace a obyvatelé větších měst, tedy lidé, kteří jsou oslovováni reklamou nejvíce, volí knížete a nikoliv jezevce. A není falešným proroctvím říci, že další generace, dnes narození, půjdou za dvacet ve šlépějích dnešních dospívajích a teenagerů. Probíhat lednová volba v roce 2030, nemá Miloš Zeman nejmenší šanci uspět, stejně jako by jí ani dnes neměl na západ od nás. Lidé se přejí mít v čele své reprezentace osobu elegatní, přiměřeně vtipnou, s dobrým rodinným zázemím. A také celebritu, jejíž zářivý úsměv se bude vyjímat na postelemi infantilních dětí. Volby našich zástupců bude stále problematičtější, protože bude namáhavé (a nakonec už zčásti je) se dobrat samé podstaty jejich snažení, cílů a prostředků k tomu využívaných. Triumfovat budou emoce a pocity - je zřejmé, že analýza novodobých mýtů je aktuálnější než kdy dříve.
dN.