Téma vztahu idealismu a politiky (chceme-li morálky a pragmatismu) je dost ožehavý. Nicméně při střízlivějším pohledu se vyjeví, že politika není (a nikdy nebyla) otázkou vyšších principů - alespoň ve smyslu každodenní politiky, která je prosta ideologických cílů. Jenže v tuzemsku se tyhle rozdílnosti mísí do jednoho nepřehlednýho guláše: Babiš nebo Úsvit jsou vysoce ideologičtí ("změnímě charakter politiky") a přitom sázejí na pragmatická hesla o krácení výdajů, "skutečné" pomoci chudým apod. To vše ve stínu ohebných Čecháčků, kteří mají cítění morálky jen v tom případě, když jim to přinese narvanější šrajtofli. Kdo pak komu lže?

Internetovej obchod, jak by řekl Marx, je součástí naší ekonomický základny - prostě to patří ke kapitalismu, respektive tržní ekonomice. Tím pádem nerozumím výtce, že internetovej obchod nezaloženej na kamennej prodejně je nějakej paskvil.
Jednou jsem nakupoval kabel k počítači a protože jsem byl idiot, zaplatil jsem předem a nedostal jsem nic, firma bez kontaktů, konec příběhu. Na druhou stranu pravidelně nakupuju z internetu knížky (obchod bez kamenný prodejny), za který nezplatím žádný poštovný a vyjdou mě i o stovky korun levnějc. Co mám dělat? Nenakupovat to? Proč?
Kámoš Pedro dlouho rozvážel tímhle způsobem bílou elektroniku: ze zahraničí o tisícikoruny levnějc, ve stejnej kvalitě jako u nás. Podvodníci jsou jedna věc, poptávka a nabídka věc další...

Existují segmenty, kde vyjde zboží levněji, ale na počkání. To byla jedna z výtek. Další je ta, že mám s internetovými obchody opačné zkušenosti. Zboží vypadá levněji a v konečném důsledku je dražší. Varianta je zajít přímo do prodejny, ale ta většinou neexistuje, nebo existuje a já se musím pídit, kde je....

Super článek kamaráde, chtěl jsem napsat něco podobného, ale když se dlouho otálí, je velice pravděpodobné, že tě druhý předběhne. Tohle téma je vděčné, a proto napíšu něco podobného, ale s jiným obsahem a jiným motivem. Můžeme krásně střílet, střelnicí v Pelhřimově je docela dost.

Článek Sauera jsem nečet´, ale zní to jako dobrej bulšit aneb spása lidstva tkví ve vědomé radosti nezaměstnanosti. Ten vývoj je samozřejmě jasnej: už dávno tomu Habermas psal o "expertních systémech", který v podstatě zprostředkovávaj veškerej chod věcí pozemských, od telefonů, letadel až po právní poradenství. A bez expertů se dnešek neobejde - ať už si chci rozsvítit nebo napsat příspěvek do diskuse. Problém je samozřejmě v tom, že minimum specialistů ovládá většinu věcí a neustálej vývoj mechanizace připraví o práci spoustu "ne-expertů", tedy pracovníků bez vzdělání či užitečný dovednosti. A co pak s nima? Novej koncept sociálního inženýrství? ... v tomhle optimista zrovna nejsem, už dneska (natož za pár let) je to dost vachrlatý ("dobře už jsme se měli"), Žižek třeba předpovídá revoluce. Možná. Ale rozhodně ne meditace nad dekonstrukcí u záhonu mrkve.

Možná by to chtělo onu dekonstrukci použít (v omezeném smyslu) na články, se kterými se setkáváme. Tento byl jedním z nich. Občas mi některé články připomenou motto Sklepáků ("vybli bibli") s pseudovědeckým puncem kvality. Prostě vždy tam musí být citovaný nějaký psycholog nebo sociolog anebo jiný vědec. Těžko říci, zda je dezinterpretován v rámci plánovaného kontextu nebo zda to tak vážně myslí (ve svých "stěžejních" dílech). Ono s těmi experty se to do jisté míry váže. Možná by tuto tématiku (blížící se nezaměstnatnosti) chtělo rozvinout jako Téma. K tomu je teďka mrtě publikací a článků (napsané daleko v minulosti nebo i nyní). Např. Baumanem, Beckem počínaje a Habermasem a Žizkem konče. Navíc s frekvencí tématu nezaměsntatnosti bude "sauerovských" článků jistě přibývat. Aneb - Každý se bude chtít přiživit na senzaci, o kterou se "laická" veřejnost zatím příliš nezabývala asi i díky životu vázaného úzce na přítomnost namísto pohledu do "dálavy".

Smutný je překroucení právě spojení "anything goes", což bylo vlastně jedno z hesel rodícího se postmodernismu ve druhý polovině minulýho století - jenže myšlený ve smyslu pluralismu názorů, kdy každej pohled by měl mít stejný startovní podmínky a měl by se k odlišnostem projevovat respekt. Bohužel dneska se tohle motto hodí kdejakýmu lojzovi, kterej získává info z pofiderních zdrojů a následně se tím ohání jako jedinou univerzální Pravdou (viz aktuálně: novej papež je jezuita = pálí knihy). No ty vole.

Toho pozměněného smyslu jsem si vědom. Avšak "akademicky" hlásaná a mnohdy skvěle popsaná pluralita je v praxi bohužel mnohdy jen pochopená jako, že každý může.....! A právě s tou "dobrou"pluralitou se však pojí dalších padesát tisíc pravidel (nejen v rámci slušného chování), které jsou nezbytné k tomu, aby vůbec něco jako pluralitní společnost existovala. Pak je smutné, že na různých webech a diskuzích vidíš hlášky typu "je to můj názor" a "ty máš zase ten svůj". Ty vole, kde to jsme? To tady budem jen říkat názory?? A kdo sežene více podpisů pro svůj názor vyhrál? Navíc od lidí, kteří píší o něčem snesitelným způsobem a mnohdy i vážně vzdělaným jsou posílány plébsem do kreténů a do těch, kteří "lobbují" za univerzitu nebo nějakou politickou stranu. Erudovanost se v "pseudodiskuzích" nevyplácí. Sakra...

Je vtipný, jak se sešly dva články, jeden panstvo hejtující za to, že peníze neposkytuje a druhej panstvo hejtující za to, že je "poskytnout" chce. Nicméně to je docela reprezentativní rozpor kulturní politiky: na zajímavý a hodnotný projekty finance nejsou, ale příspěvky, kteří jsou doslova vyhozený z okna, by prošly. Není pak divu, že dochází k společenskýmu schizmatu, kdy mnoho lidí (a oprávněně) nechápe význam dotací na kultury, když se přispívá na všechny možný "troškoviny".