Syndrom doby?!
Kolikrát jsem se již setkal s nespokojeností kvůli čemukoli. Převládá však vůči panujícím podmínkám, stavu státního uspořádání a vládě. Je „jedno“, zda vládne pravá či levá ruka nebo levá noha a pravá hemisféra. Vždy se totiž nastartuje vlna nevole z různých táborů a plébs neotálí a spouští lavinu ostrých, povětšinou povrchních kritik.
Co však postrádám je smysl a cíl těchto „kritik“? Není to kritika jen kvůli chtíči se někde prezentovat? A co vlastně lidé chtějí? Nový režim? Nebo jen pozměnit režim stávající? Nebo mít co do huby či jen tak hubou mlátit? Možná jim to mělké žvanění stačí. Tedy oněm „otevřeným hubám“, které bez fundamentálnějšího zamyšlení a skrze poradu v místním „klubu přátel dobré vlády“, se rádi v nespokojenosti utápí. Je to přeci lepší než se bavit o počasí. I to je ale mnohdy důvodem k nespokojenosti. Převážně v té míře dokud za špatné počasí může například Kalousek.
V tomto stavu jakoby se ohlašovalo motto „anything goes“, které zde chápu v radikálním smyslu a ne jako heslo, kterým bych chtěl "jednoduše" charakterizovat postmodernu. Zdá se, že dnes je možno vše. Proto se v diskusi může prezentovat každý bez ohledu na vzdělání či nějakou znalost problematiky. I samotná forma leckdy odpovídá tomu, že vše jde. Vulgarity a silně emočně zabarvené urážky na stanoviska, která alespoň dávají smysl, jsou jen projevem dechberoucího proudu lidí, kteří by byli nespokojení i v ráji.
To, že je cokoliv možné se i ohlašuje na stále častějším názoru, že by se mohli vrátit staří dobří komunisté. I to přeci jde. Můžou se vrátit. Může se vrátit věznění za slovo a dlouhé vlasy. Ale starý dobrý režim přeci dával práci, ubytování, Karla Gotta, Helču, Cézara, Davida a ve filmu zářila třeba milá Jiřka Švorcová a byly super seriály typu Chlapci a chlapi. A toto všechno je přeci dobrá kompenzace za trochu méně svobody, ne? Tedy i tato varianta je možná a podle posledních úkazů o návštěvnosti koncertů těch „velikánů naší české hudby“ je jen dokladem toho, že lidé „nezapomínají“.
Závěrem bych poznamenal, že pokud tady opravdu dojde z této všeobecné nespokojenosti k NĚJAKÉMU převratu „občanskou aktivitou za lepší zítřky nebo lepší včerejšky“, trochu se obávám, že se naplní prorocké slovo ukryté ve hře Spiklenci od Václava Havla. Proto dodávám: „Vážení lidé, nespokojenost a kritika jsou skvělé, jen musejí být konstruktivní.“
Efko