"Prorůstová opatření"
Němečtí lingvisté a jazykovědci každý rok vyhlašují slovo nebo slovní spojení roku; neškodilo by tuto osvětovou činnost přenést i do našich končin. Slovní spojení "prorůstová opatření" by jistě bylo kandidátem velmi vážným - a nakonec, pár měsíců nás do konce roku ještě čeká, čekají nás zřejmě volby a dovolím si tak předpovědět strmý nárust jeho výskytu.
Dnes nestačí mluvit pouze o růstu, musí se připojit předpona "pro-", která pro ty méně chápající zdůrazní závažnost užitého termínu. Na druhou stranu, pro skeptiky, máme také "opatření", tedy stanovení hranice a určitého rámce, jež nenasytné pokrokáře udrží v rozumných mezích. Jak je ovšem vidno z veřejných vystoupení našich politických představitelů, za touto poněkud abstrakní mantrou se skrývá ještě abstraktnější obsah - stručněji řečeno žádný. Podpora exportu, malých podniků, průmyslu, domácího odbytu: řada klišé může pokračovat. Avšak, jak mnohokráte reflekováno, doba fordismu a taylorismu a konzumní společnosti alespoň stanovila onomu cíli lidského žití, slasti, jak nás poučil Freud, zřetelný materialistický rámec. Přesvědčte kohokoliv, že slast se rovná dosažení nirvány či duchovního mystéria.
Obecné znepokojení je o to větší, pokud je zažito v ordinérním životě. Můj devatenáctiletý známý, jsa přesvědčen svými vrstevníky a samozřejmě oním "prorůstovým" (přestože vědomě nereflektovaným) diskurzem, zakoupil automobil. Přestože mu schází rok do úspěšného zakončení maturitního studia (s tím že za týden dělá ještě opravné zkoušky) a vydělá si na brigádě několik slabých tisícovek za měsíc, dopravní prostředek za dvě stě tisíc korun problémem nebyl. Samozřejmě na splátky. Dva a půl tisíce měsíčně. Přibližně osm let. Přibližně tři sta tisíc s navýšením. Statusový symbol: k nezaplacení.
Až obludná nerozvážnost, která může skončit velkým průserem, je kompenzována pocitem začlěnění se do oné sorty "úspěšných bez úspěchu". Každý dnes může mít v podstatě vše, finanční ústavy se tváří jako spásné Matky Terezy půjčující i těm nemajetným "skoro" bez úroku. A místo toho, aby stát, potažmo veřejní činitelé, dávali příklad (vím, naivní), podporují obdobné nerozvážnosti. Proč nakonec ne, alespoň jim budou vycházet lepší ekonomická data. A takové pěkné ekonomické číslo, to je přece taky pěkný symbol úspěchu.