"Právo? Komunisto!"
Bývá chvályhodným zvykem, že mnohé kavárny a restaurace poskytují i službu informační, tedy nabízejí k pročtění denní tiskoviny, exkluzivnější občerstvovny disponují dokonce kolorovanými magazíny. Netuším, jestli existuje výzkum, který by se zabýval četností výskytu jednotlivých novin, nicméně nejčastěji viděnými periodiky bývají logicky regionální noviny a bulvární deníky. Zřejmě aby restauratéři nebyli obviněni z přílišné černobílosti, doplňují repertoár nějakým seriozním médiem - a vzhledem k tomu, že jeden tuzemský deník má "nejdůvěryhodnější" přímo ve své deskripci, problém je vyřešen.
Marně jsem přemýšlel, zdali jsem vůbec někdy zahlédl v kavárně levicový deník. Uznávám, že v Česku není příliš z čeho vybírat; Haló noviny jsou zřetelně vymezeny pro úzký okruh čtenářů a Deník Referendum je pouze internetový, ale co například Právo? Nevzpomínám si...
Na západ od naší kotliny je běžné, že existuje široké spektrum nabízených periodik, od hloupých až po intelektuální, nicméně společným jmenovatelem je názorová, ideologická vyhraněnost, která je bez ostychu přiznána. Pokud žijete v Británii a jste liberální levičák, zřejmě kupujete The Guardian. Pokud jste liberální levičák v tuzemsku, těžko říct, co kupujete. A pokud Právo, jste komunista. Česká periodika nejenze nedokáží (až na výjimky typu Haló novin) přiznat, na které straně barikády stojí, ale ještě to dětinsky tají. Při lednové volbě prezidenta to bylo názorně demonstrováno - snad jediné Hospodářské noviny otevřeně přiznaly podporu Schwarzenberga, naopak MF okázale dodržovala "důvěryhodnost" a přesto naprosto zřejmě prosazovala stejného kandidáta jako HN.
V Česku panuje hloupý předsudek, že jedině pravicové tiskoviny jsou ty hodné přečtení. Pokud ale jakkýkoliv soudný čtenář vezme do rukou například zmíněnou MF a zabrousí do názorové rubriky, nemůže odolat pocitu, že se jedná o obdobnou agitaci jako razilo Rudé Právo, jen z druhého břehu. Nemluvě o bulvárním, a tedy ještě stupidnějším Reflexu. Ačkoliv si nemyslím, že současná vláda je to nejhorší, co nás mohlo kdy potkat, rozhodně nemůžu akceptovat adorující články na vládní kabinet, kterému jsou všechny hříchy prominuty. Jakmile ale socialisté plácnou obdobný blábol jako koalice ("paraziti") je oheň na střeše a novinářští blaničtí rytíři jdou do boje za světlejší zítřky.
Jan Čulík správně poznamenává, že v tuzemsku se pojem kritiky zaměňuje za pojem levicovosti. Každá kritika mířící na současnou vládu je prohlášena za socialistický, neřkuli komunistický útok a bryskně uvedena fakta, jak to bude vypadat, až nám budou vládnout pohrobci Leninovy. Ale kritika by přece měla být naprosto samozřejmou a integrální součástí každodenní novinářské praxe bez ohledu na politické priority. A utěšovat se tím, že "nejserióznější" deník píše o páně premiérovi tak pěkně, a proto to nejspíš bude pravda, je přehlédnutní zcela zjevného, přestože idiotsky skrývaného ideologického záměru.