Kůň, který zalehl mozek
Reakce na reakci ke Stoneově tiskové konferenci v Karlových Varech.
"Co mě osobně dostalo, byl suverénní styl člověka, kterým se snaží poučovat a lidi mu to „žerou i s navijákem“. Možná i proto, že je to Osobnost a ta přeci ví", píše Efko ve svém komentáři. Soudě dle vln, které Stone v novinářské obci rozvířil, je tomu přesně naopak. Od Mirky Spáčilové, která svého času vehementně obhajovala Okres na severu a adorovala Majora Zemana jako výkvět české filmařiny, jež nemá na Západě obdoby, se Stoneovi dostalo lekce o české komunistické minulosti a demokracii vůbec - Spáčilová se pýřila, jak mu to s "navijákem nežere". Jinak řečeno, jak může vůbec nějaký Američan, syn burzovního makléře (viz Česká pozice), kritizovat a poučovat světaznalý, reálný socialismus proživší český národ.
Co se týče historických souvislostí, je třeba si uvědomit, že Stone je umělec. Není historik. To nijak neomlouvá nepřesnosti, kterých se dopustil, nicméně by po něm nikdo seznámený s elementárními základy zobrazování v umění neměl požadovat historickou objektivitu. Samotný pojem objektivity je navíc výsostně problematický - předpokládáme-li, že historické zkoumání funguje na bázi strukturního bádání, vždy budou existovat fakta a informace, která původní výklad doplní a tím strukturu promění. A stejně jako historici často čerpají například z antických mýtů (jmenujme alespoň Homéra), budou následující generace jistě zkoumat i Stoneova Alexandra Velikého ve smyslu historického pramene. Nemusí se nám to líbit, jistě, ale požadavek objektivity v umění by naprosto zničil podstatu umění - imaginaci, jak svého času už tvrdil Aristoteles. Jak by potom mohl Tarantino točit o alternativním konci druhé svétové války?
A nakonec, Stoneova agitace za Snowdena, přestože pro někoho mohla vyznít kýčovitě, je naprosto legitimní. Pokud tvrdil, že "všichni v sále jsou (anebo mohou být) odposloucháváni", měl pravdu. Tuším, že důkazů pro jeho tvrzení je více než dostatek - od prokázané kontroly internetu, emailů, telefonů až po sledování institucí Evropské unie. Otázka by spíše měla znít, jestli se nejedná pouze o vrcholek ledovce.
Z hysterických reakcí na režisérovy názory je zjevné, že v našem českém zapadákově se snažíme být "papežštější než papež". Pokud Stone neví, co pro nás Američané udělali, my mu to vysvětlíme. Vysvětlíme mu, v čem spočívá krása a užitek americké dominance. Syn burzovního makléře si dovoluje reptat na kapitalismus? Pokrytec!
Umělci by mimo jiné měli být ve společnosti kritickým hlasem. To, že v tuzemsku ve většině případů nikdo neprotestuje a nesnaží se ve svých dílech zobrazit marasmus, ve kterém fungujeme, neznamená, že všichni musí následovat náš recept. Kdo z našich předních "umělců" naposledy pregnatně řešil současné problémy? Nevím o nikom. Naopak, jak bylo vidět v prezidentských volbách (viz PEN klub), místní umělci bezostyšeně a nekriticky podporují vládní establishment. Raději tak budu poslouchat jednoho kontroverzního Stonea, než tisíc lokajských Hřebejků.