"Kůň je mrtev"
Ještě jedna reakce na reakci reakce.
Možná, že jsem to trochu přehnal s tím, že Stoneovi jeho povídání VŠICHNI „žerou i s navijákem“. Je velice pravděpodobné, že ne všichni mu zobou z dlaně. Bohužel odezva byla taková, jaká byla. Ale mohu se právem domnívat, že články, které se vyrojily, byly toho druhu, ze kterých by netryskala emocionální fontána zahořklosti, a to by se profesionálním novinářům nemělo stávat.
ALE: Ve článku nekritizuji Stoneův film Alexandr Veliký. Nekritizuji jeho způsob vyprávění, kterým se několikrát ohnal (protože není novinář, který píše a filmuje ze dne na den - i to Stone krapet přehnal). Neříkám, že je historik (díky Bohu) a nechci po umělcích historickou objektivitu. Chtěl jsem naznačit, že pokud člověk s „přívlastkem“ umělec začne mávat historií kolem sebe jak kouzelným proutkem a VYLOŽENĚ říká, že je znalý té problematiky a pak začne chrlit smršť nesmyslů, tak to mě vážně dostalo. Čili další rozvedení DéEnka ohledně objektivity, teoretického fungování historického zkoumání; zdroje historiků, kteří zkoumají i ve vodách básníků, kvůli porozumění té které době je v naší diskuzi vcelku mimo mísu. Čili ať si Stone dělá umění a točí filmy, které se těší oblibě, ale ať si při sebeprezentaci jako občan a kritik srovná myšlenky a nežvaní. To se týká samozřejmě i ostatních.
Dále co se otázky odposlouchávání týče, existují platné dokumenty o vydírání na základě odposlouchávání silných amerických kritiků amerického způsobu vlády a stavu země. Bohužel je to pravda. Problém odposlouchávání prosákl na veřejnost i v jiných zemích. Je i prokázáno, že na místech, kde o něco vážně jde, kde se člověk téměř bojí o svůj vlastní život (tam, kde je moc a jsou peníze) se rovněž vyskytuje odposlouchávání. Ale je nutné rozlišovat mezi odposloucháváním soukromým, státním a dejme tomu globálním a to kvůli něčemu. Odposlouchávání v místnosti „VELKÝM BRATREM“, kde probíhal rozhovor se Stonem je ale dost nadnesené. Pokud by byl Stone v pozici Snowdena tak bych tomu možná věřil. Myslím však, že tomu tak není.
Kritika kapitalismu je oprávněná. Nemělo by se zde uhnízdit nějaké dogma, proti kterému se nic nezmůže. Ale existuje kritika a kritika. Stoneova kritika by byla na místě, kdyby kritikou byla a nebyla chaosem, zmatečným srovnáváním a nebojím se říci i svým způsobem konspirací.
Umělci a nejen ti, by měli být kritickým hlasem společnosti. Nemá smysl ani cenu tady po vzoru politickým tlam přelívat vodu ze džberu do džberu. Kritickým hlasem by tu měl být každý občan nehledě na jeho talent nebo postavení. Umělci navíc řeší převážně to, jak se uživit, pokud se uměním chtějí živit. Na kritiku „demokratůry“ v naší vlasti, ve které ji ani není vůle vyslyšet, jsou nejen umělci slabí. Navíc, kdo by si umělce například někam pozval na nějaký kritický pohled? Když ve společnosti jsou přeci k ničemu. Vždyť tady jsou přeci experti a ti vědí všechno. Poslední dvě věty mají vyznít ironicky. Je však potřeba vidět v takto úzkém tématu kritiky širší kontext. Žijeme v politickém prostředí, které se nazývá demokracií. Můžeme se ozývat, můžeme halekat, můžeme bojovat. Postupné vyměňování partajníků asi nikam nevede. Možná by "nějaká" velká změna dopadla lépe než to je teď nebo naopak tak, jako v Havlových Spiklencích. Nicméně pravdou zůstává to, co řekl Kryl: „Demokracie je to, co jsou lidé schopní.“ Tak se pojďme bavit dál....
(Efko)