Když bulvár předvádí svaly
Druhým rokem pokračuje v České televizi dokumentární cyklus Český žurnál, po loňských čtyřech dílech zahájil další sezonu film Dělníci bulváru Víta Klusáka. Dělníci bulváru mají být, alespoň podle oficiální anotace, "pozorovatelskou sondou tragikomického fenoménu, který spojuje českou společnost napříč".
Je vlastně nasnadě otázka, jestli opravdu bulvár společnost spojuje. Podle čísel - a hlavní postavy filmu Pavla Novotného, syna nováckého baviče a šéfredaktora Extra.cz - nepochybně: necelé dva miliony čtenářů denně už jsou minimálně reprezentativním vzorkem společnosti; dalšími důkazy měřitelného úspěchu a vlivu jsou pak počty sdílení, komentářů, přečtení článků. Lidé to chtějí, bulvár službu poskytne, jednoduchá logika a v důsledku obtížně napadnutelná: a toho si je Novotný dobře vědom. Sám je pak navýsost pozoruhodnou postavou, která bourá zažitá klišé o tupých papparazzi. Jedná amorálně, ale přesnější by možná bylo říci ultrapragmaticky, chápe fungování - a často sám stanovuje pravidla fungování - kulturního průmyslu, je cynik, který si vědomě "temnou stranu" vybral. A proto přebírá otěže vyprávění Klusákova dokumentu a svou kalkulovanou otevřeností strhává pozornost na sebe, projektuje se jako vrcholný a dokonalý bulvární produkt do "seriózního" prostoru veřejnoprávní služby (viz i účast v Hyde Parku ČT24). Navštívíme jeho rodinu, kde se manželka ohrazuje proti práci svého muže a vytváří tak příkladné emoční napětí, s otcem Petrem se prochází po podzimní vesnici, ukazuje přívětivou tvář starajícího se syna. Inscenuje se do role "dělníka bulváru" - spojuje vysoké a nízké, je mužem pro nejnižšší sociální vrstvy i nablýskanou smetánku.
Dilema zní, lidově řečeno, kdo koho přechcal. Klusák vystupuje - mnohem méně než u něj bývá zvykem - v roli nezúčastněného pozorovatele, který jen zaznamenává okolní dění. Poskytuje tak prostor sebevědomým aktérům, kteří ho účinně využijí: Olga Path Štiplová, bulvární novinářka (která si evidentně pěkně frčí) hledá v "humusu světa kousek krásy", rozuměj estétsky aranžuje svět celebrit. Majitel Extra.cz v prozrazuje, kdo je podle něj opravdovou celebritou: Noam Chomsky (!), Bill Clinton. Paradoxní kombinace činů a názorů pak možná Klusáka znejisťuje a jako tvůrce marginalizuje, k čemuž se přiznává nervózní hudbou a inscenovanými vizuálními záběry nekonečného sushi baru či vrnících vibrátorů.
Jakkoliv sebevědomá performance "dělníků bulváru" je, Klusákovy (a Remundovy) dokumenty se nikdy nesnažily odhalit Pravdu, nepůsobily moralisticky a didakticky. Proto možná odsudky mnohých diváků, kteří by chtěli vidět dehonestující obraz bulváru a katarzi jeho pracovníků. Jenže oni pracují jen pro peníze a moc (ale spočívá moc v oslovení dvou milionů čtenářů, je to opravdu tak jednoduché?), čímž se stávájí jen perforovanou podobou českého kapitalismu jednadvacátého století. Zdánlivě arogantního a silného, v důsledku jen trapně čecháčkovského. Když Novotný mluví o svých klientech jako "tupém stádu", jež se nechá opít odhalenou bradavkou, implicitním rasismem nebo smutným osudem Ivety Bartošové, nechápe, že sám se nechal opít vlastní mocí a Klusák mu jen velkoryse poskytuje prostor pro reprezentaci vlastní marginality.
Dělníci bulváru nemají pointu, nevedou k žádnému vyústění. Kopírují tak nekonečný souboj nízkého a vysokého, bulváru, braku, kýče a kulturnosti, inteligence. Na straně jedné moc zaštítěná zájmy publika, na straně druhé často hraná povýšenost intelektuála. A vzájemné prolínání. Jenže tentokrát bulvár Klusáka nepřechcal.
(dN.)