Jízda lidu
První týden v květnu proběhl v Budějcích majáles. Studentský. Českému studenstvu se nablble připomíná Škvorecký jako král a Ginbsberg jako frajer. Nicméně, kde jste vy, gejzíři z povolání? Není snad nikdo schopen propagovat autentickou zkušenost? Bez sponzorů, telefonních ústředen a polosmluv na zavolání?
Sedmidenní festival si zaslouží ocenění. Přestože "stage manager" sází svoje pojetí scény, odpustíme. Kdo zvládne týdenní program? V pondělí Rat City Raiot, velkoryse zahravší Waiting Room od Fugazi. Nikdo nezná. V úterý Purling Hiss, amíci hrdý na svůj jazyk, rozuměj: nerozumím ani slovo. Atakdále. Divadla. Básně. Dokumenty. Dva nula. David Jan Žák. Pascal Briggs. Věra 68. A blíží se víkend, začne chcát.
A to mě sere nejvíc. Zaprší, zmoknou botky a co? Je to fakt takovej průšvih, stát chvíli na dešti? V pátek hrajou Wild Tides, Superego Kid, jointy a Kyklos Galaktikos. V sobotu Lenka Dusilová, nadobyčejný pop, Piča z hoven a vožralý Black Tar Jesus. A jointy. A pivo.
Samozřejmě zadarmo. Je to free, házím na to bobek. A stejně přijde jen pár set lidí. Jak pak mají fungovat placený záležitosti, když to nikoho nezájímá. Chce to výplach nebo Jacka Nicholsona na scénu. Kurva, zmrdi, uvědomte si, že je to pro Vás. Nikdo si nad tím (doufám) nehoní péro, lidi se akorát socializujou! Arogance komerčí moci je zřejmá - co tam dělá japonec, neznám, neumím; disko nikde, nezatrsám už vůbec. "Open you mind", hlásli kdysi hippies, nejpozdější čas to připomenout. Není to o muzice, je to o názoru. Stokrát raději si poslechnu Vladimira 518 a Prago Union než kastrátory mozků, počínaje Wohnouty a konče Vypsanou Fixou.
Majálesům zdar.