Chvála proletariátu
Osmého března byl uveden do prezidentského úřadu Miloš Zeman, zvolený hlasem lidu a lidem, jak se zdá, bezvýhradně podporován. Co očekávat od nové hlavy státu?
Pokud se do jisté míry mluvilo o Schwarzenbergovi jako produktu mediálního kýče, můžeme směle napsat, že Zeman je kýčem proletářským. Tam, kde kníže sestupoval z vrchnostenských výšin do světa obyčejných lidí, nový prezident hrdě hlásá svůj "lidový" (takřka synonymum k "dělnický") původ a jeho jedinou motivací k politickému životu je nesnesitelný marasmus v současné společnosti, který on svým příchodem z vysočinské chaloupky zředí. Taktika, jak víme, to byla úspěšná, protože stále přežívá v tuzemsku opozitní rozdělení na vrchnost lid utiskující ("kmotrovské ostrůvky negativní deviace") a "dolních deset milionů". Nikdo netvrdí, že mocenské struktury ve vyšších patrech neexistují a že nemají mnohdy výrazný vliv na chod státu, nicméně řešení situace selským rozumem je vábnička na prosté občany, jež žijí v iluzi, že jsou lepšího charakteru a bystřejšího rozumu než kapitáni kapitalismu.
Zeman se tak velmi obratně přetváří do role blanického rytíře, který s dnešní situací nemá nic společného - přestože to byl on, kdo od začátku devadesátých let měl se svým souputníkem Klausem podobné cíle a používal obdobné nástroje k jejich naplnění. Vrcholem aro
gance byla samozřejmě opoziční smlouva, sice stabilní uspořádání, ale nikoliv ku prospěchu podnikatelů "baťovského" typu, nýbrž k uspokojení prospěchářů a trafikantů a ukotvení nekalostí, které chce dnes Zeman potírat.
Mnoho bývalých spolupracovníků dnešního prezidenta (z dob OF) popisuje, jak se Zeman po vzoru chameleona choval způsobem, který přinášel okamžitý politický kredit. Palčivá témata před veřejností verbálně řešil ráznými kroky, pokud se nálada změnila, změnila se i jeho rétorika. Proběhnuvší prezidentská kampaň dává jejich slovům za pravdu: útočná argumentace a důraz, s Freudem řečeno, na ID, pudovost a agresivitu, uvolnění lidu z okovů dohlížejícího svědomí. Lingvista Karel Oliva trefně popsal rozdílnost vyjadřování současné a dnes již bývalé hlavy státu - Klaus se věnoval omezenému spektru problémů (ekonomika, oteplování) s tou předností, že o nich měl hlubší povědomí (to se týká zejména ekonomiky). Zeman se naopak věnuje v podstatě všemu, na každý problém má deset řešení a pět bonmotů, ale hloubka jeho vědomostí je tak logicky mělčí. Paradoxně se může ukázat, že Klaus byl v mnohém menší idiot, než jakým je idiotem Miloš Zeman.
Vše výše popsané názorně Zeman předvedl ve svém inauguračním projevu, zvláště v části věnující se "ostrůvkům negativní deviace": postavil vedle sebe kmotrovské kliky, neonacistické tendence a kritické české novináře. Zkušenost nám říká, že těmi novinářskými mluvky myslí zejména Respekt (který nakonec už v době opoziční smlouvy žaloval), Hospořádky, Lidovky, Mladou Frontu, Reflex. Vyhlášení války proběhlo a teď záleží, na jakou stranu se postavíme.
Máme se na co těšit.
DN.
koláže by aTeo