A teď nastavíme zrcadlo...
Tomáš Kudrna, mimo jiné autor před prezidentskými volbami exponovaného dokumentu Vládneme, nerušit, uvedl na konci března své nejnovější filmové dítko Hledá se prezident, neskromně anoncované jako "mimořádný dokument ze zákulisí prezidentské volby". Není jisté, zda bude mít širší dopad na diváctvo (nakonec v ČB, světe div se, proběhla jedna repríza), nicméně pro lidi, kteří trávili přelom roku u televizí a tiskovin s pocitem, že odhalili skryté mechanismy politického boje a dosáhli tak úrovně veřejně vystupujících politologů, bude zmíněné dílo užitečným příspěvkem. 
S výstavbou si autoři příliš hlavu nelámali: striktně dodržují chronologický rámec, od zahájení jednotlivých kampaní po druhé kolo volby, časové přelomy jsou prezentovány grafickým upozorněním na probíhající měsíc. Dokument se tak skládá ze dvou, v důsledku oddělitelných částí. Výživnější prvá část, mapující kampaně všech kandidátů (snad až na Jakla a Randáka) končí vyhlášením výsledků prvního kola, posléze se překlápíme do bratrovražedného souboje mezi KS a MZ, který už svou sílu, nikoliv aktuálnost, postrádá.
S odstupem času vyplouvá na povrch pocit, že množina kandidujích je opravdu reprezentativním panoptikem české společnosti, kdy si valná většina voličů není jistá svou identitou a hledá tak univerzální model ideálního kandidáta, který by jejich rozmanité touhy uspokojil. Jana Bobošíková tedy sbírá podpis od muže, jež se chlubí nejen tím, že už podepsal Janu Fischerovi, nýbrž i svým komunistickým přesvědčením. Jiní odsuzují Franze za jeho vzhled ("nedostatečně reprezentativní"), příznivci výtvarníka naopak argumentují, že jeho volba bude "reprezentací naší tolerance". Okamura představuje nesmiřitelného samurajského bojovníka proti korupci a "zlu vůbec", Fischerová kýčovitě akcentuje vlídnost a porozumění, možné dobré vlastnosti pro humanitární aktivity, nikoliv pro praktickou politiku. Zajímavým pojítkem všech uchazečů o trůn je naprostým amatérismus jejich volebním štábů: nikdo neví, jakou skupinu obyvatel oslovit, pracují s tisíkrát recyklovanými klišé (Dientsbier natáčí volební spot před siluteou Pražského hradu), zato se víc popíjí, mudruje a předpovídá. Bobobus objíždí s univerzální kandidátkou okresní města, garde Jana Volfová nabízí koláče a je ráda, když si konečně může zapálit. Tým Miloše Zemana je zcela v područí svého guru, jen uvádí v praxi jeho nápady ("Miloš chce postavit kampaň na vymezení se proti současné vládě, tak klucí, jdem na to"). Jak bylo řečeno, pomyslná druhá část, redukovaná na dva kandidáty, je už pouze neiinvečním kopírováním mediálně prosazovaných témat (dekrety, "nečešství", žolík dcera Kateřina, Šlouf) a nepřináší pro pozorného pozorovatele voleb nic nového. Snad zaznamenáníhodným momentem je výrok ministra Kalouska po vyhlášení konečných výsledků, kdy hrdě prohlásí, že "se před tímhle prasetem nikdy neskloní", načež se osazenstvo kina hlasitě rozesmálo a začalo spontánně (!) tleskat. Úsměvné paradoxy.
Úskalím dokumentu Hledá se prezident je jeho deklamovaná objektivita. Vznikal s podporou České televize, jejímž, jak víme, cílem je vyváženost, kterou chce mermomocí onálepkovat i zmíněný film. Bohužel je to dost naivní představa: nepřítomnost vypravěče - hlasu v pozadí - je pouze jedna s možností, jak zachovat dekorum. Autor vstupuje do tvorby dokumentu zejména střihem, kombinuje záběry, které ve vzájemných souvislostech vytváří předivo významů a nelze je vykládat "nevztahově", odděleně a nesouvisle. Pokud se setkáváme s přiopilým Zemanen, samolibě objednávajícím panáky pro účastníky večírku a následně se střihem ocitáme v podobné situaci se Schwarzenbergem, který velkoryse hostí mladé dámy, nelze si nevšimnout intence 
nastolit (nebo potvrdit) jakýsi obraz či auru vytvářenou okolo aktérů. A pokud většina filmového materiálu ukazuje Zemana s cigaretou a sklenkou vína a naopak Schwarzenberga dumajícího s fajfkou nad vyřešením zahraničních problémů, nepřemýšlíme, jestli tato volba záběrů byla záměrem tvůrců, protože sledujeme dokument a ten je "přece pravdivý" a odrážející realitu.
Rozhodně nechci tvrdit, že Zeman a Schwarzenberg jsou jiné osoby, než které v dokumentárním filmu spatřujeme, jen snad upozornit, že představa "nezávislého" a "objektivního" dokumentu je takřka oxymorón, pokud se zrovna nejedná o tajemství velryb nebo páření mořských koníků. Nakonec, přiznaná zaujatost nemusí být na škodu: Michael Moore se svým anti-kapitalistickým smýšlením rozhodně netají a jeho dílům to neubírá nic na síle sdělení. Jen si nelhat do kapsy, to je oč tu běží.
www.hledaseprezident.cz
https://www.csfd.cz/film/334129-hleda-se-prezident/
dN.