S charitou na věčné časy
Nedávno jsem se rozhodoval, kam půjdu nakoupit a šel jsem do Lidlu, protože je kousek a do vedlejší Billy chodím pořád. Probral jsem se nákupem, stojím u kasy a po zaplacení se mě milá (nikoliv mladá) prodavačka zeptá, "nechci-li přispět drobným penízem do kasičky, páč se děcka (zřejmě v různejch domovech) budou mít líp", atakdále. Důchodci přede mnou zlaťák vhodili, já nikoliv: jednak jsem neměl drobný a taky mě tohle vydírání upřímně nasralo.
Inspirace ale zřejmě pochází ze zámoří. Rodina Waltonů, majitelů Walmartu, vybírá od svých zaměstnanců příspěvek na večeři ke Dni Díkůvzdání. Pro své zaměstance. Je chvályhodné, že v Lidlu sledují zahraniční trendy (blisty.cz/art/71079.html)
Existují totiž dva rozdílé druhy charitativní pomoci: v případě přírodních katastrof, který není možný solidně předvídat a který se odehrávájí mozaikovitě po celé planetě, je finanční nebo naturální příspěvek zcela namístě. Mnohem podstatnější z hlediska dopadů je ale charita takříkajích každodenní. Jednodušše přispěju z tepla domova na léčbu HIV někde na černým kontinentu, namačkám zprávu pro sociálně vyloučený skupiny, podpořím dálnici v Indii. Anebo hodím pětku do kasy v Lidlu. Potíž je v tom, jak říká Žižek, že jednou rukou napravuju to, co způsobuju druhou. Což samozřejmě vede nejen k sebeuspokojení, že dělám něco pro dobro lidstva - vykupuju svoje hříchy - nýbrž je to navýsost strategickejch tah od "prodavačů odpustků". Například Starbucks je známej tím, že nabízí fairtrade zboží. Proč ne, ale tenhle podnik navyšuje prodejní cenu o určitou částku, kterou zaplatí zákazník, a ta je zaslána (samozřejmě po zdanění) chudákům zpocenejm dělníkům do Afriky a ti se od teď budou mít už jenom dobře. Nejenže tedy Starbucks vydělá pořád stejně, ale ještě zvyšuje svůj kredit o hipísáckej mírotvornej akcent.
No a ještě o level vejš došel Lidl. Vůbec nekamufluje zákazníky složenou cenou zboží, rovnou to vymáhá u kasy jako desátek. Samozřejmě jde o vydírání, když před zástupem zodpovědnejch občanů u kasy desátek nezaplatím. Co jsem vůbec za člověka, že před Vánocema nemyslím na ty, "kteří neměli tolik štěstí"?, jak říká Andrej. Jinak je to povedený, diskont si vydělá peníze a ještě si ze zákazníkovejch peněz zaplatí morální reklamu.
Výstižně obdobnou formu "pomoci" popsala indická architektka v dokumentu Human Scale. V Dháce dostávají enormní finanční příspěvky od všelijakejch světovejch organizací, zejména na výstavbu infrastruktury a silnic. Na první pohled solidární akt v sobě ale skrývá vnucování západních zájmů do místních. Zakázky dostávájí západní firmy, po dálnicích se prohánějí západní automobily, na technologizaci se podílejí západní podniky, prostě nám tu prostupuje západní kolonialismus v moderní podobě.
Aby bylo jasno: nemám ničeho proti užitečný formě pomoci. Nesouhlasím ale s hraním si na mesiáše, kdy často celospolečenský (a politický) problémy jsou symbolicky odnímány zodpovědným a přenášeny na individuální zodpovědnost každého z nás. Množství problémů je řešitelný na naprosto pragmatický rovině, ale protože na hlouposti nejni čas, nechme vinu lidu. Aspoň jim to můžem vyčítat, že jo.
dN.