Poznámka k Chomskému a vůbec
Samozřejmě, že Česká tisková kancelář referovala o názorech Noama Chomského při návštěvě Olomouce jen krátkou zprávou, která svým rozsahem a kontextovým ukotvením připomínala soudničku okresní úrovně. O hysterické reakci valné části českých novinářů bylo napsáno dost, není nutné opakovat: největší problém v tomto případě, zdá se, je neschopnost opustit emocionální zaujatost (k Idei, konkrétnímu člověku, "principu", apod.) a reagovat věcně, racionálně, kriticky.
Případ Chomsky ukazuje, na jaká témata česká (v našem případě mediální) scéna reaguje: utrpení - a tedy aura a legitimita - disentu. Jakkoliv americký lingvista mluvil naivně nebo trefně, v důsledku to vypovídá mnohem více o nás a nikoliv o pomateném anarchistovi. Cirkuluje mýtus Václava Havla, bryskně se tedy disent zúží na jeho osobu a opozice je představena - a je funkční. Marxista, který si neváží svobody v liberálních Spojených státech versus mučený disident právoplatně USA obdivující. Ring je připraven!
Nedávno na jisté konferenci proběhla diskuse, kterou se snažil řídit Jan Čulík: pokud zkusíme připustit, že Karel Schwarzenberg (zejména při prezidentské kampani) byl kýč - lépe simulakrum - a oprostíme se tedy od emocionální argumentace, předložme racionální argument, že je lepším kandidátem než Zeman. První reakce zněla:"Ale ten Zeman měl taky kýčovitý volební video!" Následná diskuse pak byla bezvýsledná, protože buď kýčem byl Schwarzenberg, nebo Zeman nebo oba.
Nicméně to ilustruje jistou omezenost, která je ve výsledku trapná a dětinská. Rozdíl mezi kritikou Václava Havla a mýtem Václava Havla je značný, tvrdit, že připomenutí simulakra KS je nenávistným hejtem levičáka na jeho osobu je směšný. A potom připomínat Chomskému židovství jako determinující důvod jeho pomatení je neomluvitelný.
Jenže když nám cizáci kradou naše svatý, prostředky nejsou omezeny. Budiž to připočteno k dobru očišťující nenávisti, chceme-li být aspoň trochu optimisty.